Článek autora skvěle popisuje aktuální otázku, na kterou krátce naváži. Ústavní soud při přezkumu konformity institutu eurozatykače s českým ústavním pořádkem (konkrétně s druhou větou čl. 14 odst. 4 Listiny: "Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.") ve svém populárně známém nálezu "eurozatykač" cituje ESD, když říká, že "členské státy mají vzájemnou důvěru ve své systémy trestní justice" a "všechny členské státy EU jsou signatáři evropské Úmluvy o ochraně lidských práv", tedy že občan ČR nemůže být významněji dotčen na svých právech rozhodováním v jiném státě EU, protože standard ochrany je ekvivalentní standardu vyžadovanému v ČR.^[1] I z toho důvodu Ústavní soud shledal, že eurozatykač není v rozporu s Ústavou. V momentu, kdy ale můžeme mít pochybnosti o úrovni ochrany základních práv v jiných státech EU, platnost tohoto argumentu upadá. Stále zde máme argumenty přednosti unijního práva a eurokonformního výkladu - Ústavní soud ale již několikrát konstatoval, že materiální ohnisko Ústavy je pro něj limitem, do kterého nenechá zasahovat ani "nadřazené" evropské právo.

Situace v Polsku zatím neukazuje na to, že by se zasahovalo do kauz jednotlivců a že by tedy byla v ohrožení lidská práva - už teď nicméně můžeme konstatovat, že minimálně nějaké institucionální záruky nezávislosti justice v Polsku padly - a je otázkou, kolik takových záruk může padnout, než se na Polsko přestaneme dívat jako na jednoho z "good guys", kde se nemusíme obávat porušení ústavně zaručených práv našich občanů.

Tato otázka se týká také té nikdy nekončící a asi nedořešitelné diskuze o tom, k čemu všemu má mít lid v demokracii oprávnění. V demokracii musíme respektovat hlas lidu, ovšem máme mu povolit i takové rozhodnutí, které by de facto tuto jeho moc do budoucna vylučovalo? Např. když se lidé v referendu usnesou, že chtějí žít v absolutistické monarchii a ruší Ústavu? Žijeme nejen ve státu demokratickém, ale také ve státu právním - a ten vůli lidu omezuje. Gustav Radbruch toto nazval paradoxem demokracie. Princip demokratického sebeurčení lidu vede k tomu, že lid může demokraticky změnit svoji demokratickou ústavu na nedemokratickou.^[2] Reformy polské justice jsou totiž většinovou populací přijímány pozitivně - a lze hovořit o tom, že vládnoucí strana má na základě výsledků voleb k těmto změnám mandát.