Autorka ve svém článku poukazuje na situace, kdy v rámci řízení o osvojení dochází ke kumulaci rolí opatrovníka u jednoho pracovníka OSPOD. Pokud rozhodne soud, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení, je ustanoven opatrovník, který tento souhlas za rodiče udělí. Jak uvádí autorka, je běžnou praxí, že tento konkrétní pracovník OSPOD je současně ustanoven jako opatrovník, který nahrazuje souhlas dítěte mladšího 12 let s osvojením.

V tomto článku pro mně osobně byly zásadní dva momenty. Tím prvním je skutečnost, že k takovéto, dle mého názoru zcela nežádoucí, kumulaci opatrovnických rolí u nás vůbec dochází. Ačkoli ani v nejmenším nepochybuji o erudici a objektivitě pracovníků OSPOD, domnívám se, že již z podstaty věci je vyloučené zastávat jednou personou zároveň zájmy dítěte a zájmy rodičů. Zcela se tedy v tomto smyslu ztotožňuji s autorkou článku, že se pracovník OSPOD nutně dostává do nepřípustného střetu zájmů. 

Druhým momentem článku vybízejícím k zamyšlení je volba vhodné osoby opatrovníka. Jak uvádí autorka, zákon konkrétně nevymezuje, kdo by tímto oatrovníkem měl být, pouze stanoví, že opatrovník je povinen zjistit všechny rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení. Dále má za povinnost vyslechnout osobu, v jehož péči se dítě nachází. V rámci svých úvah jsem z důvodu objektivity vyloučila širší příbuzenstvo. U dětí navštěvujících již nějaké vzdělávací školské zařízení by přicházel do úvahy např. pedagog nebo školní psycholog, ale je zřejmě čirá utopie se domnívat, že by někdo dobrovolně přijal tuto do značné míry nevděčnou a zejména nesmírně náročnou úlohu. Autorka se ve svém článku zamýšlí nad možností vykonu funkce opatrovníka advokátem a staví se k této možnosti negativně, zejména z hlediska časových prodlev. Já osobně bych natolik odmítavý postoj k této možnosti neměla, vzhledem k zajištění požadované odbornosti a objektivity. 

Při současném nastavení systému opatrovnického řízení a fungování OSPOD, vidím však jako nejreálnější a nejschůdnější (zdaleka však ne ideální) řešení v novelizaci příslušné legislativy, která by garantovala striktní oddělování pracovníků OSPOD v rámci jednotlivých řízení o patrovnictví tak, aby jeden a tentýž pracovník OSPOD nebyl zároveň opatrovníkem nahrazujícím souhlas dítěte s osvojením a v tom samém řízení opatrovníkem nahrazujícím souhlas rodičů.