Autor se ve svém článku zamýšlí nad vskutku aktuálním tématem špionáže v mezinárodním právu veřejném. Klade si různé otázky v souvislosti s legitimitou a legalitou špionáže. Není vůbec jednoduché, a snad ani možné, tyto otázky shrnout, natož nějak definitivně zodpovědět v rozsahu krátkého článku, proto se ani nelze divit, že autor nedochází k jednoznačnému závěru, spíše vybízí čtenáře k dalšímu zamyšlení se nad danou problematikou. Přesto se mu podařilo dle mého názoru základní otázky, se kterými se v této oblasti potýkáme, shrnout víc než dobře.

Ačkoli někdy mohou na první pohled splývat, je v mezinárodním právu důležité důsledně rozlišovat mezi legitimitou a legalitou určitých postupů. Zatímco legitimita nemusí nutně doplňovat legalitu, legální postupy by měly být i legitimními. Po této základní úvaze přistupme k vlastní špionáži.

Je nepochybné, že v dnešní době může být špionáž legitimním, tedy odůvodnitelným prostředkem k získání zpravodajských dat – v krajních případech bych dokonce řekl, že jediným možným (lze jmenovat uzavřený suverénní stát, který se stane bezpečnostní hrozbou v širších regionálních souvislostech). Jak už evokuje příklad v závorce, měla by sledovat legitimní cíl (př. snížení rizika v regionu).

Posouzení legality, tedy povolenosti špionáže je složitější. V mezinárodním právu veřejném hrají zásadní roli obyčejová pravidla a, jak správně autor poukazuje, reflektují dlouhodobé chování subjektů mezinárodního práva, kterým se tyto subjekty samy cítí vázány. Špionáž je používána po tisíce let, jen se mění její forma. Na základě většinové praxe států se domnívám, že vnímají obecně špionáž jako jakousi nevyhnutelnou součást vzájemné koexistence ve společenství suverénních států. Pro ně samotné představuje sice realizace špionáže ze strany ostatních „nutné zlo“, leč mohou z absence její reprobace samy benefitovat vůči ostatním. To je také důvod, proč nebyla žádným dokumentem doposud obecně zakázána (zcela jinou otázkou by pak byla vynutitelnost, resp. vůbec formulace sankcí, pokud by k takové regulaci někdy došlo).

V návaznosti na tyto úvahy se nabízí řada dalších otázek. Můžeme si položit otázku, co všechno budeme rozumět pod neurčitým souslovím „vměšování se do vnitřních záležitostí cizích států“? Může špion realizovat svoje aktivity a současně respektovat suverenitu jiného státu? Lze rozštěpit legalitu obsahu a legalitu formy špionáže?