Autor se ve svém příspěvku zabývá zajímavou myšlenkou, zda je veřejné právo vůbec právem a správně upozorňuje také na to, že neexistuje jednotná definice pojmu právo, což je nejspíše zapříčiněno velkým rozsahem tohoto pojmu. Autor dále uvádí, že jedním ze znaků práva je jeho vynutitelnost vyšší autoritou, což je právě v mezinárodním právu veřejném problematické.
Článek autora považuji za velice zajímavý, protože mě znovu přinutil zamyslet se nad těmito základními a na první pohled jednoduchými otázkami. Souhlasím s autorem, že jedním ze znaků práva je jeho vynutitelnost vyšší autoritou. K této myšlence bych ale chtěla doplnit, že znakem práva je také to, že je vytvořeno určitým subjektem, institucí, která je nadřazena adresátům právních norem a právě v tomto aspektu spatřuji další možný problém mezinárodního práva veřejného.
Jelikož mezinárodní právo veřejné představuje soubor právních norem regulujících vztahy mezi státy, jakož i vztahy států vůči mezinárodním organizacím a dalším subjektům, je zřejmé, že minimálně na úrovni států se jedná o regulaci vztahů mezi rovnými subjekty. Různé mezinárodní smlouvy, potom podle mého názoru připomínají spíše obdobu soukromého, nikoliv veřejného práva, protože se zde v právním vztahu nacházejí sobě rovné subjekty a nikoho nemůžeme označit za subjekt nadřazený.
Byť samozřejmě nepochybuji o tom, že mezinárodní právo veřejné existuje, vidím tedy vedle limitu mezinárodního práva soukromého spočívajícím v mantinelech pro vynucování chování také v tom, že mezinárodní právo, zejména co se týče mezinárodních smluv, je vytvářeno subjekty nacházejícími se v rovném postavení.