V souvislosti s vývojem legislativy^[1] týkající se ochrany spotřebitele už delší dobu přemýšlím nad otázkou, zda se u nás z těchto právních předpisů nestávají pouze nástroje k získávání volebních hlasů. Příkladem může být zejména vyloučení pravomoci rozhodců rozhodovat spotřebitelské spory. Za posledních přibližně 10 let se velmi zpřísnily podmínky pro uzavírání rozhodčích smluv se spotřebitelem, určování pověřených rozhodců, ale i samotné náležitosti rozhodčích nálezů, jejich přezkum atd. Legislativní promítnutí proběhlo velkou novelou v roce 2012^[2], kterou byl mimo jiné zaveden tzv. seznam rozhodců, kteří mohou rozhodovat spotřebitelské spory, jež je vedený Ministerstvem spravedlnosti. Pár let poté zákonodárce přichází defacto s tím, že celý projekt „Seznam rozhodců“ byl úplně zbytečný, neboť ani osoby s právním vzděláním nejsou dostatečně kvalifikované pro spravedlivé rozhodování spotřebitelských sporů. Otázkou ovšem je, co tato změna vlastně spotřebitelům přinese! Novela bezesporu dopadá primárně na problematiku žalob na plnění z úvěrových smluv. Věřitelé, kteří dosud uplatňovali své nároky před rozhodci, teď s největší pravděpodobností přistoupí k podávání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „EPR“). Podstatou řízení o EPR je co nejrychleji rozhodnout o nároku žalobce na základě písemných důkazů. V první linii dokonce rozhodují většinou vyšší soudní úředníci (tj. osoby bez magisterského právního vzdělání). Nepodaří-li se řízení ukončit pravomocným EPR, bývá rozhodováno většinou opět bez jednání. Pakliže už ústní jednání ve věci nařízeno, z vlastní zkušenosti vím, že drtivá většina žalovaných k soudu nedorazí, čili je rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. V řízení před soudem dále například nedochází ani k širšímu poučení o (o hmotných) právech žalovaných než v řízení před rozhodci, neboť rozhodci jsou ve spotřebitelských věcech povinni rozhodovat dle platných právních předpisů jako soudci (rozhodování dle obecných zásad spravedlnosti je tedy v těchto případech vyloučeno). Troufám si proto tvrdit, že tato změna povede k jedinému – ještě většímu zatížení obecných soudů, než se kterým se potýkáme nyní, nikoli však k větší ochraně práv spotřebitelů. Při troše snahy je však jednoduché spotřebitele přesvědčit o tom, že řízení před soudem bude spravedlivější, byť dle stejných zákonů.

[1] Aktuálně nový zákon o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) a související předpisy

[2] zákonem č. 19/2012 Sb., s účinností ode dne 1. 4. 2012