Autorka se zabývá poměrně zajímavým tématem z oblasti financování soudních exekutorů. Pozastavuje se ve svých myšlenkách nad snížením paušální odměny soudních exekutorů z 3.000,- Kč na 2.000,- Kč. Dopad této změny poté demonstruje na nevymahatelných pohledávkách a riziku soudního exekutora, že za svoji práci nejen, že nedostane zaplaceno, ale navíc ještě bude muset vynaložit vlastní prostředky za pokus o vymožení alespoň části pohledávky.

V druhé části článku autorka z důvodu finančního rizika spojeného s vymožením ničeho z vymáhané pohledávky navrhuje, aby v těchto případech uhradil onu finanční ztrátu v podobě účelně vynaložených nákladů soudnímu exekutorovi stát. Jako paralelu shledává autorka ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, jenž umožňuje hradit insolvenčnímu správci náhradu jeho hotových výdajů v případech, kdy majetková podstata nepostačuje.

Autorka velice výstižně komentuje v současné době stále neutěšený stav exekučního řízení a posléze i náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky soudním exekutorům.

Domnívám se, že zákonodárce místo toho, aby nastavil jasná pravidla pro provádění exekucí, na čemž by vydělal ve svém důsledku právě dlužník, neboť by panoval stav právní jistoty na všech stranách, volí cestou opačnou. Soudní exekutor tedy nedostane za svoji nelehkou a náročnou práci spravedlivě zaplaceno a dlužník se musí bát toho, že bude exekutor, případně oprávněný vymýšlet právní kličky, jak navýšit náklady exekuce, aby se vyplatilo zahajovat další exekuce.

Bohužel v naší společnosti je zaryto pravidlo, že dluhy jsou v pořádku, nemusí se vlastně ani hradit a kdo nemá exekuci, či si neprošel insolvencí není „IN“. Zde by měl stát hrát největší roli a měl by dbát na zvyšování finanční gramotnosti svého obyvatelstva, nasměřovat postoj společnosti k odpovědnosti za svoje skutky a neřešit problém od jeho konce.

Na závěr je možné přidat ještě jednu poznámku a to tu, že insolvenční správce není sám, kdo dostane za svoji práci zaplaceno i v případě, že dlužník ničeho nemaje. Připomeňme i notáře, jako soudního komisaře v případě, že dojde k zastavení dědického řízení z důvodu nedostatku majetku. Viz § 11 vyhlášky č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif).