Všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo je považováno za jeden ze základních pilířů moderního pojetí demokracie a je vnímáno jako cosi nedílného a zcela nedotknutelného. Jestliže se však podíváme dále do historie, brzy zjistíme, že tomu tak nebylo vždy.

Prakticky ve všech historických epochách existovaly skupiny osob, které byly vyloučeny z podílu na správě věcí veřejných, ať už z důvodu svého pohlaví, rasy, vyznání, ekonomického postavení atp. Takřka všechna tato omezení jsou dnes již překonána a pojetí zastupitelské demokracie je velmi liberální.

V podstatě se zdá, že kruh se pomalu uzavírá. Demokracie, liberalismus a pluralita společnosti dosáhly vrcholu a samy se díky svému přístupu k pojetí fungování celého systému překlápějí do více autoritativní roviny, která přináší omezení svobod a plurality. Současný systém se tedy sám ničí, a pokud si chce uchovat své klíčové hodnoty, jen velice těžko může vlastní destrukci zabránit. V této situaci je nasnadě otázka, zda je možné tomuto procesu nějak efektivně zabránit.

Současný systém vychází z myšlenky rovnosti lidí, rovnosti v právech a povinnostech a tedy i rovné možnosti podílet se na správě věcí veřejných volbou svých zástupců. Otázku, co se stane, pokud si lidé dobrovolně zvolí někoho, kdo bude výše zmíněné svobody omezovat, systém prakticky neřeší, protože věří, že k tomu v dlouhodobém horizontu nemůže dojít. Celá tato problematika se odvíjí od míry vyspělosti společnosti a předpokladu, že lidé jsou schopni činit kvalifikovaná rozhodnutí. Zároveň jsou však otázky, na které je třeba hledat odpovědi, stále více specifické a komplikované a značná část populace jim přestává rozumět. Tato část společnosti pak hledá jednoduchá vysvětlení komplikovaných jevů a cítí potřebu jednoduchých řešení, která však stěží mohou pokrýt komplexnost otázky. Otevírá se tak značný prostor pro působení populistů a manipulátorů, kteří jsou s vidinou snadného nabytí moci ochotni oba výše zmíněné prvky nabídnout.

Zdá se tedy zřejmé, že je žádoucí, aby rozhodnutí činili lidé, kteří jsou schopni otázku posoudit v celé její šíři a nenechat se unášet emocemi. Do jisté míry tento problém řeší zastupitelská demokracie, avšak volení zástupci jsou vždy odrazem svých voličů, takže lze jen těžko očekávat, že se takto celý problém jednoduše vyřeší. Můžeme se tedy dále ptát, na základě jakých kritérií by měl být lidem umožněn podíl na správě věcí veřejných tak, aby se eliminovaly výše zmíněné jevy.