Dne 9. listopadu 2016 vydal Soudní dvůr Evropské unie rozsudek ve věci C-42/15 ve věci Home Credit a.s. proti Kláře Bíróovej.

Pokud odhlédneme od výjimečných případů směrnice nemohou nabývat přímého účinku na horizontální úrovni.

Po přezkoumání nedávno vydaného judikátu stojí za zvážení, zda v daném případě Soudní dvůr Evropské unie neprolomil zásadu zákazu horizontálního účinku směrnic EU, když samotný výkladem směrnice, vyloučil možnost využití vnitrostátního ustanovení zákona a oslabil postavení slabší smluvní strany - spotřebitele.

Vnitrostátní ustanovení členského státu stanovovalo povinné náležitosti smlouvy o úvěru: (Smlouva o úvěru musí obsahovat…) výšku, počet a termíny splátok istiny, úrokov a iných poplatkov.

Směrnice 2008/48/ES (dále také ,,Směrnice“) přitom zavádí povinnost: (Smlouva o úvěru musí obsahovat…) výšku, počet a frekvenciu splátok spotrebiteľa.

Vnitrostátní úprava tak zpřísňovala samotné znění Směrnice. Vnitrostátní ustanovení tak stanovovalo, že každá jednotlivá splátka musí být v  úvěrové smlouvě rozepsána spolu s datumy splatnosti, přičemž u každé jednotlivé splátky musí být uvedeno, kolik z této splátky bude započteno na jistinu, na úroku a kolik na další poplatky.

Soudní dvůr Evropské unie odpověděl na předložené předběžné otázky překvapivě, když judikoval, že členský stát nemá možnost upravovat sjednocenou harmonizaci, jenž zavádí Směrnice 2008/48/ES, přijatou za účelem ochrany spotřebitele, a to ani ve prospěch spotřebitele tak, že by zpřísňoval podmínky, které musí věřitel při poskytování úvěru dodržovat.

Dle SDEU samotná směrnice by nestanovuje povinnost rozpisu splátek a ani ve prospěch slabší smluvní strany členský stát nemá možnost zakotvovat přísnější podmínky, když směrnice představuje úplnou harmonizaci na poli ochrany práv spotřebitele. Ustanovení vnitrostátního práva tak v daném sporu nesmělo být použito. SDEU se v daném případě dle mého názoru dostal na hranici tenké linie mezi nepřímým účinkem a účinkem přímým výlukovým. Stojí za povšimnutí, že v tomto případě samotný eurokonformní výklad měl stejné následky, jako přímý účinek výlukový.

Vyjádření Soudního dvora EU v uvedeném judikátu vedlo ke změně zákona Slovenské republiky 129/2010, Z.z.

Uvedená judikatura soudního dvora a následná změna Zákona má za následek markantní zvýšení úspěšnosti věřitelů ve sporech proti spotřebitelům u soudů Slovenské republiky.