Ochranné známky jsou regulovány samostatnou hmotněprávní úpravou, na rozdíl od práva proti nekalé soutěži, které je včleněno do občanského zákoníku. I tak je nepochybné, že spolu obě úpravy souvisí a v praxi se často uplatňují společně. Vzájemná provázanost je zřejmá zejména v okamžiku, kdy soud posuzuje zaměnitelnost porovnávaných označení nebo klamavost pojmu užitého při propagaci nějakého výrobku. Soud pak primárně vychází z očekávání průměrného spotřebitele, který je v rozumné míře dobře informovaný, pozorný a opatrný. V obtížných případech, kdy uvedené kritérium nebude dostačující, Soudní dvůr Evropské unie nevyloučil ani užití znaleckého posudku nebo průzkumu veřejného mínění spotřebitelů, jako jednoho z důkazních prostředků. Právě otázka faktické realizace těchto institutů v rámci civilního soudního řízení mne přivádí k zamyšlení.

V souladu s českou procesní úpravou jsou znalecké posudky vypracovávány proto, aby podaly soudu zprávu o skutkovém stavu věci, případně jej pomohly objasnit. Dle mého názoru však znalecký posudek, resp. průzkum veřejného mínění, bude v posuzovaných případech nahrazovat úvahu soudu o tom, zda došlo ke klamání spotřebitele či nikoli. Tato úvaha je totiž jádrem právního hodnocení vzniklého sporu a je k ní proto oprávněn výhradně soud.