Proč nerušit vnitrostátní seznamy bezpečných zemí původu

Informace o článku

Autor: Irena Drdúlová

Publikováno: 10.11.2016

O autorovi

Vložte recenzi

Psát články na Kanketsu a recenzovat články již napsané může kdokoliv. Jedinou podmínkou je registrace. Pokud již máte účet, přihlašte se. Pokud účet ještě nemáte, vyplňte krátký registrační formulář.

Klíčová slova
 mezinárodní ochrana

 právo EU

 seznamy bezpečných zemí

Pokud je země původu žadatele o mezinárodní ochranu označena za bezpečnou, může být jeho žádost považována za nedůvodnou a tím pádem zamítnuta. Označení země za bezpečnou, je mimo jiné možné provést vytvořením seznamu zemí, které jsou považovány za bezpečné.

Situace je dnes taková, že si seznamy bezpečných zemí původu vytváří každá členská země EU sama. Tuto možnost však zatím využilo jen 12 států. Evropská komise nově předložila návrh nařízení, který původně obsahoval vytvoření Společného seznamu EU bezpečných zemí původu vedle vnitrostátních seznamů, s případnou možností, že po 3 letech po vstupu nařízení v platnost by tento Společný seznam nahradil seznamy vnitrostátní. V srpnu roku 2016 se Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyjádřil tak, že by k takovému nahrazení mělo dojít s jistotou, tzn., že doporučuje, aby byly zrušeny vnitrostátní seznamy.

Domnívám se, že rušení vnitrostátních seznamů není nejlepším krokem. Nepříznivě by dopadlo hlavně na členské státy EU, které již své vnitrostátní seznamy mají a používají je. Společný seznam EU totiž neobsahuje zdaleka tak širokou škálu států jako zahrnují seznamy vnitrostátní (je to případ i ČR). Zavedení země na Společný seznam EU je mnohem zdlouhavější procedura (společný seznam je obsažen v návrhu nařízení, jeho případná novelizace by tudíž musela projít legislativním procesem přes Evropský parlament a Radu), než je tomu v případě seznamů vnitrostátních (v ČR jej vyhláškou určuje Ministerstvo vnitra).

Zrušení vnitrostátních seznamů by tudíž vedlo k větší rigiditě a pomalosti azylového systému. Státy, které své vnitrostátní seznamy již mají a jejich národní soudy k nim stačily vytvořit judikaturu, budou totiž takto v podstatě nuceny měnit úroveň ochrany, kterou poskytují žadatelům o mezinárodní ochranu (ať už zvyšovat nebo snižovat, podle toho v jakých státech se bude jejich vnitrostátní seznam lišit od Společného seznamu EU). Když se státy, které budou obsaženy ve Společném seznamu, budou přílišně lišit od států obsažených ve vnitrostátních seznamech, povede to jen k novým sporům, které budou muset národní soudy řešit.

Pokud by došlo ke zrušení vnitrostátní seznamů, vedlo by to ke snížení flexibility celého systému, a proto považuji tento krok za zbytečný. Je totiž naprosto dobře uskutečnitelné, aby vedle sebe fungovaly jak vnitrostátní seznamy, tak Společný seznam EU bezpečných zemí původu.

Kanketsu je experimentální styl pro psaní odborných textů. Podstatou je stručné vyjádření myšlenky autora bez "vaty" okolo.