Kdo je můj soudce, jaké má názory? Jaké jsou jeho koníčky, s kým se stýká, v co věří, kde vyrůstal a jaký je jeho názor na stejnopohlavní sňatky a adopci? To vše se nejspíš honí hlavou každému, kdo stane před soudem. Respektive před soudcem, který rozhoduje o jeho budoucím životě. Soudce by měl být především nestranný a nezávislý a rozhodovat by měl podle zákona. Nic víc by mě o něm vlastně nemělo zajímat. Protože soudce je ale jen člověk, zastává určité postoje, názory, a protože jsme lidé zvědaví, jeho názory nás zajímají. Ať už jen z oné zvědavosti, nebo z pragmatičnosti, abychom byli schopni odhadnout, jak rozhodne.

Veřejně by měl soudce prezentovat maximálně svá oficiální stanoviska, která mají souvislost s jeho funkcí. A i toto by měl dělat s určitou rezervou, v médiích vystupovat velmi obezřetně a vždy mít na mysli, že nereprezentuje jen sám sebe, ale svým chováním dotváří obraz justice jako celku. Nadto je otázkou, zda povinností soudce není svá rozhodnutí řádně odůvodnit již v nich samotných tak, aby dalších vysvětlení nebylo třeba. Samozřejmě soudce nelze zcela vyloučit z ústavně garantovaného práva na svobodu projevu a zakázat mu, aby se na veřejnosti vyjadřoval o společenských tématech, setkával se s lidmi. Nicméně výkon tohoto práva by neměl být neomezený. Já osobně bych se nechtěla dostat před soudce, který o hovoří velmi pohrdavě o účastnících řízení, i o celém systému soudnictví, jako například pan Zbránek.[1] Na druhou stranu, pokud by mluvil o tomtéž, jen umírněněji a s větší rozvahou, jako například pan Rychetský, který se v posledních dnech objevuje v médiích velmi často, hodnotili bychom jeho projev stejně?

Sice nejspíš nejde generalizovat jedno pravidlo pro to, kdy a o kterém tématu soudce smí nebo nesmí mluvit veřejně. Jisté ale je, že pokud dnes nestačí nepsaná etická a morální pravidla[2], a soudce svou funkci nechápe jako něco, co mu dává nejen práva, ale také povinnosti, nějaké mantinely by být nastaveny měly.

[1] Viz http://dfens-cz.com/author/mzbranek/

[2]  Etické zásady chování soudce jsou písemné a jedna třetina soudců by se jimi měla řídit. Jde však o dobrovolný závazek, jehož plnění není téměř ničím podmíněno.

NOVÁK, Miroslav. Je nás hodně nebo málo? [online] sucr.cz [cit. 24. 2. 2017]. Dostupné na

<http://www.sucr.cz/zpravy-a-stanoviska/slovo-soudce/762-je-nas-hodne-nebo-malo-.html>.