Propojení justiční spolupráce mezi jednotlivými členskými státy Evropské Unie patří již od doby Maastrichstké smlouvy mezi základní pilíře Unie. Členským státům poskytuje silnou zbraň v boji proti kriminalitě. Tento institut je korelátem dlouhodobě pěstované důvěry v nezávislost justičních systémů členských států, stejně tak jako prohlubování evropské integrace. Aby však bylo možné tento institut udržet, je nutné pečovat o nezávislost justice, která nebude budit pochyby o jejím fungování v daném státě. 

Především poslední zmiňované zdá se býti v posledních dnech aktuální především v Polsku, jehož justice právě prochází doposud nevídanými změnami. Uveďme například změnu z roku 2016, kdy funkce generálního prokurátora splynula s osobou ministra spravedlnosti. Zásadní změnou je také možnost jednorázového odvolání soudců a určitá revize rozhodovací činnosti, do značné míry ovlivněná mocí výkonnou. Špičky české justice v nedávném prohlášení vyjádřily značnou míru znepokojení nad tímto stavem. 

Situace ohledně výběru soudců v ČR není o nic méně vázána na moc výkonnou než ve zmiňovaném Polsku, avšak v otázkách odvolání soudce z funkce je striktně vázán zákonem. Stav, ve kterém bude soudce rozhodovat za účelem udržení sebe sama ve funkci prostřednictvím rozhodnutí „vhodných“ pro daný politický režim, je nepřijatelný a budí vše, snad jen ne důvěru v nezávislost. Je tedy nutné uvědomit si, že evropský justiční prostor je benefitem pro všechny členské státy do té míry, do jaké jsou samy schopny zajišťovat nezávislý chod justice ve svém vlastním prostoru. 

Je tedy polská situace slučitelná s fungováním evropského zatýkacího rozkazu? Ohrožuje zásah do polské nezávislosti justice a dělby moci obecně evropskou spolupráci? Pokud dojdeme k závěru, že ne, je nutné ptát se, kde je ona hranice, kdy už nebude možné tolerovat změny justičních systémů, i když se bude jednat o změny zdánlivě legitimní. Je potřeba připomenout, že polská strana, která za celou reformou stojí, Prawo i Sprawiedliwość, vzešla z demokratických voleb. Avšak dle mého názoru „pouhé“ vítězství ve volbách nelegitimizuje žádnou složku výkonné moci k takovýmto zásadním změnám v oblasti, která jí má být zapovězena, a to z velmi dobrých důvodů.