Institut hromadných žalob je aktuálně horkým tématem na poli civilního procesu, a to díky návrhu zákona o hromadných řízeních, který je momentálně v meziresortním připomínkování. Zákon se vláda chystá přijmout i přesto, že evropská unie připravuje vlastní úpravu v podobě směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, kterou členské státy budou muset v budoucnu transponovat.

Brzké zavedení hromadného řízení vláda odůvodňuje tím, že je Česká republika jednou z mála zemí v Evropské unii, která v rámci úpravy civilního procesního práva nemá zakotvené hromadné žaloby a že se jedná o institut umožňující odlehčit soudům a zrychlit průběh jejich jednání.

Inspirací pro vládní návrh je anglosaská úprava hromadných žalob, která je založena na dvou modelech, a to tzv. opt-in (přihlašovací) a opt-out (odhlašovací) řízení.  I přes apel na vládu a silnou kritiku odhlašovacího řízení je i tento model podpůrně upraven ve vládním návrhu, tzn. že primárně bude využíváno řízení přihlašovací, pokud zákon výslovně nestanoví, že se jedná o případ s odhlašovacím řízením.

Přihlašovací řízení dává možnost všem poškozeným, kteří chtějí uplatnit stejný nárok vůči jednomu žalovanému, aktivně jednat a přihlásit se k ochraně svých soukromých práv. Minimálním limitem uplatnitelnosti tohoto nároku je alespoň 10 poškozených.

Odhlašovací řízení je naopak postaveno na tom, že je nahrazena autonomie vůle jednotlivce a všechny dotčené osoby jsou automaticky součástí žalující strany, pokud se sami neodhlásí. Zde je pak podmínkou podání žaloby alespoň 50 poškozených. Tento model je silně kritizován právě proto, že jeho podstata popírá základní soukromoprávní principy jako právě autonomii vůle či zásadu vigilantibus iura.

Kriticky se dívám zejména na možnost uplatnění hromadných žalob. Ty se budou moci podávat na ochranu soukromých práv v rámci celého soukromého práva pouze s výjimkou těch řízení, ve kterých není možné uzavřít soudní smír a těch, kde se uplatňuje nárok na náhradu škody vůči státu za nesprávný úřední postup. To je dle mého názoru experimentální, jelikož jednotlivé oblasti soukromého práva jsou velmi diferenciované. Otázkou je, zda je opravdu rozumné, aby takto postavený univerzální nástroj mohl upravovat všechny mezilidské vztahy vyplývající ze soukromoprávní legislativy.