Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se nedávno zabýval povahou potvrzení postupu povinného subjektu dle §16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Ve svém usnesení shledal, že potvrzení postupu povinného subjektu, které bylo vydáno na základě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) InfZ, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace. Nelze se tedy proti němu účinně bránit žalobou proti rozhodnutí.
Z textu uvedených ustanovení a důvodové zprávy bylo jednoznačně dovozeno, že institut stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace dle § 16a odst. 1 písm. b) a c) InfZ je koncipován jako prostředek ochrany proti nečinnosti. Ovšem stalo se tak jen pro tyto dva uvedené stížnostní důvody (zkráceně ty, kdy žadateli nebyla ve stanovené lhůtě postkynuta informace a nebylo vydáno rozhodnutí o žádosti, nebo byla informace poskytnuta jen částečně a o zbytku nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí). V případě těchto důvodů tedy potvrzení postupu povinného subjektu není způsobilé zasáhnout do právní sféry jednotlivce. Je zřejmé, že v takových případech nadřízený orgán nerozhodnuje o žádosti o poskytnutí informace, nýbrž pouze vyjadřuje svůj souhlas s postupem povinného subjektu, a takové vyjádření souhlasu nelze považovat za meritorní rozhodnutí. V tomto případě pak není možné se ve správním soudnictví účinně bránit žalobou proti rozhodnutí, jelikož toto zde není, a je nutné zvolit jako obranu nečinnostní žalobu. Tento závěr ovšem není překvapivý, když z předchozích rozhodnutí NSS plyne, že se judikatura obdobně staví i k povaze usnesení o nevyhovění žádosti dle § 80 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a odložení podnětu dle § 38 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. I tyto je třeba chápat jako potvrzení postupu správního orgánu a lze se proti nim bránit žalobou proti nečinnosti správního orgánu.
Zůstává ovšem otázkou, jak posuzovat povahu „zbylých“ důvodů pro podání stížnosti dle § 16a odst. 1 InfZ – jedná se o důvody pod písm. a) a d), tedy o situace, kdy žadatel nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6 InfZ, nebo s výší požadované úhrady za poskytnutí informace, či s výší odměny za oprávnění informaci použít. Pro tyto z důvodové zprávy k InfZ nevyplývá podobně jednoznačné řešení, jako tomu je v řešeném případě, a tedy ani to, jakým typem žaloby se proti nim lze účinně brátnit ve správním soudnictví.