Zaujata přednáškou Mgr. Michaely Bejčkové, jíž jsem se dovolila inspirovat i v názvu článku, jsem se rozhodla věnovat tento text právnické češtině, resp. právu našeho jazyka na srozumitelnost. Snad tento text jako podnět k zamyšlení nebude mezi odbornými články nepatřičným.

Základem každého textu má být srozumitelnost jeho adresátům, proto i orgány veřejné moci ve svých rozhodnutích mají volit odpovídající vyjadřovací prostředky. Pokud text nebude srozumitelný pro své adresáty, lze to chápat primárně jako chybu jeho autora. Uvedené tvrzení ovšem nemůžeme brát absolutně, v tomto ohledu je nutné uvažovat o jakýchsi „průměrných“ adresátech rozhodnutí. V případě soudních rozhodnutí zde kromě srozumitelnosti textu pro jeho adresáty nastupuje často další důležitý aspekt, který je třeba zohlednit, a to zájem na přiblížení řešené problematiky širší veřejnosti. Jistě je právě zájmem justice, aby se co možná nejvíce přiblížila veřejnosti tím, že jí umožní chápat vydávaná rozhodnutí a tím i usnadní jednotlivým osobám předvídání následků jejich jednání.

Co lze v řadě soudních rozhodnutí aktuálně chápat jako problematické pro neodbornou veřejnost? Například používané přechodníky (žel ne vždy ve správném tvaru), složité větné konstrukce, pro jejichž pochopení je třeba číst text opakovaně, nadužívání souvětí i cizích slov. Díky řadě právních profesionálů můžeme mít pocit, že uvedené patří k právnické češtině. Dle mého je to už ale překonaný názor. Stejně jako je nutné při aplikaci právní normy ji vykládat v souladu s jejím smyslem a účelem, je nutné i jazyk používat v souladu s jeho účelem, a tím je ono prosté dorozumění. Při tvorbě rozhodnutí, ať už jde o rozhodnutí soudů či správních orgánů, je žádoucí oprostit se od nadužívání cizích slov, přechodníků a ostatního již zmíněného, a snažit se jednoduše zprostředkovat učiněné právní závěry. Pokud se bude právnická čeština vyvíjet v tomto směru, přispěje to k přiblížení práva neodborné veřejnosti a tím pádem i k větší čitenosti veřejné správy a justice.

Dle mého je v tomto ohledu stěžejní již na vysokých školách vést právníky ke kvalitnímu (nejen) psanému projevu, kterým bude právo více přizpůsobeno chápání širší veřenosti. Vyjádřit složité myšlenky i laikům srozumitelným způsobem je meta, které bychom se měli snažit dosáhnout.