Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj vyvážením vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel. K jeho naplnění je nutné v rámci tvorby územního plánu pečlivě vyvažovat veřejné a soukromé zájmy. Jednotlivé veřejné zájmy mají různorodý charakter a mohou být i ve vzájemném rozporu. Úkolem pořizovatele územního plánu je zájmy vyvážit a přispět tak k uvedenému cíli. Při ochraně veřejných zájmů jsou mu nápomocny různé orgány veřejné správy jako dotčené orgány, které prezentují svůj odborný názor týkající se veřejného zájmu, jehož ochrana je jim zvláštním předpisem svěřena. Platí, že stanoviska dotčených orgánů jsou pro územní plán závazným podkladem, pořizovatel je proto povinen všechna v rámci územního plánu zohlednit.

Vzhledem k možné rozpornosti chráněných zájmů dochází často k situaci, kdy si stanoviska dotčených orgánů vzájemně odporují, přesto je pořizovatel povinen všechna zohlednit. Takovou situaci se dotčené orgány pokusí nejprve vyřešit vzájemnou dohodou. V případě neúspěchu rozhodne jejich spor nejblíže společně nadřízený orgán. Není-li takový, projednají jej ústřední správní úřady v dohodovacím řízení. Pokud se nedohodnou, je spor předložen k řešení vládě.

Popsaný postup je dlouhý a nehospodárný. Proto považuji za vhodné přesunout kompetenci řešit ochranu spolu úzce souvisejících veřejných zájmů na jeden orgán veřejné správy. Příkladem takových zájmů by dle mého názoru mohla být ochrana přírody a krajiny, zemědělského půdního fondu, ovzduší a vody. Mají totiž společný cíl chránit životní prostředí. Nenastal by tak problematický postup nastíněný výše, protože příslušný orgán veřejné správy by vydal koordinované stanovisko, v němž by zohlednil všechny jím chráněné zájmy.

Lze snad jen upozornit, že vydání stanoviska by měla v rámci příslušného orgánu předcházet důkladná debata, vlastně malé „dohodovací řízení“, kdy by se osoby odpovědné za ochranu zmíněných veřejných zájmů snažily dobrat za pomoci principu proporcionality co nejlepšího možného řešení k naplnění cíle územního plánování. Podle mého názoru by navíc mohlo být tímto způsobem dosaženo také nejvyváženějšího výsledku, protože osoby působící v rámci jednoho dotčeného orgánu by si mohly být lépe vědomy i dalších chráněných zájmů a byly by nuceny na ně brát ohled. Navržené řešení by jistě lépe odpovídalo principu rychlosti i hospodárnosti.