Autorka článku se zabývá problematikou sankcionování bezohledných řidičů. Poukazuje na zákonné i faktické limity ukládání trestu zákazu činnosti těmto pachatelům. Její úvaha o doplnění možnosti ukládat v určitých případech řidičům trest zákazu činnosti na dobu neurčitou či na doživotí je zajímavá. Zjevně je inspirována slovenskou úpravou, která počítá s možností doživotního zákazu řízení dopravních prostředků ve dvou typizovaných situacích – ohrožení jiného při řízení (pravidlo "třikrát a dost") a usmrcení jiného z nedbalosti při řízení, obojí pod vlivem návykové látky.
Uložení jakéhokoli trestu na dobu neurčitou je problematické, poněvadž zde dochází ke kolizi s principem předvídatelnosti trestních sankcí. Taková varianta by vnesla nejistotu mezi adresáty právní normy a poskytla by orgánům aplikujícím právo nepřiměřenou diskreci. Jako takovou je nutno ji zavrhnout.
Druhá možnost je přebrána ze slovenského trestního zákona. Osobně si myslím, že jakákoli sankce ukládaná doživotně je pro pachatele trestného činu mimořádně citelná – a nemusí být nutně spojená s odnětím svobody. Jde o situaci, kdy pachatel již nikdy nebude moci vykonávat určitou činnost, což má i značný psychologický efekt. Tudíž by měly být doživotní sankce spojeny jen s nejzávažnějšími porušeními trestněprávních norem, jak tomu je v Česku dnes. Mezi ně řízení pod vlivem návykové látky ani usmrcení z nedbalosti nepatří.
České trestní právo skýtá dostatek možností, jak tyto pachatele po činu efektivně potrestat. Trest zákazu činnosti může být uložen v maximální výměře, nadto nebude v těchto případech ukládán samostatně, ale v kombinaci s jiným druhem trestu (typicky některá forma odnětí svobody). Nic pak nebrání kvalifikaci např. vytlačení jiného vozu ze silnice s následkem smrti jeho posádky jako vraždy.
České trestní právo zná pouze doživotní nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž je vždy spojen mj. s úmyslnou smrtí jiného. Slovenské právo takovouto „bariéru“ u doživotních trestů odnětí svobody nemá a je možné uložit doživotní trest i např. za loupež či omezení osobní svobody, aniž by šlo komukoli o život (samozřejmě za splnění dalších podmínek). Tudíž má dle mého názoru hodnotově blíže k zavedení i jiných druhů trestů na doživotí. Rozšířené pojetí trestu odnětí svobody na doživotí vnímám jako jakýsi mezičlánek.
Zmíněná slovenská úprava je účinná již od 1. 11. 2011, proto autorka mohla krátce zhodnotit i aplikační praxi spojenou s touto variantou trestu zákazu činnosti – to v článku postrádám.