Autor ve svém příspěvku pojednává o nebezpečí, které přináší nekomplexní posuzování skutečného a zapsaného stavu pozemku ve vztahu k závěru, zda jsou určené k plnění funkce lesa či nikoliv. Autor poukazuje na názor judikatury, podle které je nutné vycházet ze skutečného stavu věci a nikoliv z toho evidenčního. Dále poukazuje na nutnost posuzovat tuto otázku komplexně, zejména za použití historické dokumentace.

S autorem zcela souhlasím v tom, že při rozhodování v pochybnostech je nutné vždy zohlednit danou problematiku komplexně, tj. včetně historických konsekvencí a nespoléhat se pouze na skutečný stav věci, který, jak autor trefně uvádí, může být sám v rozporu s právem. Tato skutečnost mě přivádí k myšlence, že pokud je vadné rozhodnutí v pochybnostech o tom, zda konkrétní pozemek plní funkci lesa, musí být vadné i každé navazující rozhodnutí. Podle mého názoru sehrává při správném hodnocení funkce pozemku právě historické hledisko včetně historické právní úpravy. Jen stavy, které vznikly v minulosti v souladu s právem, mohou požívat ochrany i v současnosti. Zejména z tohoto důvodu je rozhodování v pochybnostech velmi důležitým právním institutem.