Porota v Česku – show, bulvár a lid, co má hned jasno

Informace o recenzi

Autor: Jana Kokešová

Publikováno: 16.11.2017

O autorovi

Vložte vlastní recenzi k recenzi

Psát články na Kanketsu a recenzovat články již napsané může kdokoliv. Jedinou podmínkou je registrace. Pokud již máte účet, přihlašte se. Pokud účet ještě nemáte, vyplňte krátký registrační formulář.

Hodnocení:
Podařilo se autorovi koncentrovaně vyjádřit myšlenku?

Ano

Splňuje článek gramatická a stylistická pravidla?

Ano

Myšlenka vyjádřená autorem recenzovaného článku je:

právně relevantní

srozumitelná

zajímavá

netriviální

originální

Klíčová slova
 právo a umění

 soudní porota

 soudnictví

 trestní právo

Autor se zamýšlí, zda je soudní porota, jak ji známe z angloamerického trestního procesu, vhodným institutem pro český právní systém. Své úvahy přitom odvíjí od zhlédnutí několika filmů se soudní tematikou, v nichž porota figurovala. Je otázkou, zda jsou filmy tím správným zdrojem informací. Je sice pochopitelné, že pro ilustraci takového procesu nemáme k dispozici mnoho jiných autentických zdrojů, avšak je třeba si uvědomit, že film je uměleckým dílem s časovou dotací kolem sta minut, přičemž nikoliv všechny scény filmu představují právě výkony obhájců. Ona show zabírá zpravidla jen několik desítek minut z celého filmu, přičemž je navíc sehrána často profesionálními herci a její emocionální působení umocňují střihové postupy a hudba. Film proto může vypadat o něco akčněji než realita. Je tak možná trochu nespravedlivé české obhájce srovnávat s těmi z angloamerických zemí jen na základě zkušenosti s filmem. Autor dále uvádí důvody, pro něž se domnívá, že poroty nejsou pro český systém vhodné. První argument je spíše techniko estetický a týká se jednání českých obhájců, o nichž autor uvádí, že si hlavní líčení jen „odsedí“ a nemívají námitek, na rozdíl od obhájců v angloamerickém systému, kteří při líčení předvedou „show“. Nezaměňuje autor příčinu za následek? Třeba čeští obhájci dnes show nepředvádějí, neboť to není třeba právě proto, že u soudu chybí porota, pro níž bývá ona show určena.

Druhým autorovým argumentem je, že by měl český lid hned a jen na základě pouhých sympatií jasno, zda obžalovaný trestný čin spáchal. Navíc by podle autora bulvární tisk mohl diskreditovat členy poroty, čímž by ovlivnil jejich hlasování (?). Zde je možné se ptát, jak je tato otázka řešena v zemích, kde je porotní systém zaveden. Bulvární tisk je tam též a lid pravděpodobně bude také ovlivněn sympatiemi a antipatiemi. Je pravdou, že v české společnosti samozřejmě absentuje soužití s takovým institutem. Nicméně jako při zavedení každého nového prvku do společnosti, i tomuto bychom museli dát čas na etablování se. Je též nutno zdůraznit, že lid nerovná se lidé. Lid, potažmo dav, na němž neleží zodpovědnost, jedná jinak než jednotlivci, kteří se musí rozhodnout jen sami za sebe a jejichž rozhodnutí má konkrétní důsledky pro konkrétní obžalované, které neznají jen z novinových titulků. S objekty svých rozhodnutí mají osobní zkušenost ze soudních jednání. Možná taková pozice tvoří členy poroty zodpovědnějšími a rozvážnějšími než by byli jen v roli pouhých nezúčastněných diváků.

Kanketsu je experimentální styl pro psaní odborných textů. Podstatou je stručné vyjádření myšlenky autora bez "vaty" okolo.