Autorka velmi čtivě a výstižně rozbírá problematiku volby opatrovníka, který v řízení o osvojení dítěte nahradí souhlas rodičů s osvojením dítěte, a v případě, že je osvojováno dítě mladší 12 let, pak i opatrovníka, který takový souhlas udělí i za takové dítě. Jako nesprávný se mi pak jeví postup, kdy obě dvě zmíněná oprávnění byla koncentrována v osobě opatrovníka, nejčastějí orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Autorka správně naznačuje, že v těchto případech přichází v úvahu jmenování opatrovníka pro nahrazení souhlasu dítěte mladšího 12 let s osvojením odlišného od opatrovníka, který souhlas s osvojením udělí za rodiče takového dítěte. Vzhledem k tomu, že se jako protiprávní jeví praxe jmenování opatrovníků z řad jmenování zaměstnanců soudu, kteří ale jako jedni z mála mají přístup k většině potřebných informací přímo z primárního zdroje, je řešení jmenování OSPODu z místa bydliště dítěte elegantním řešením, neboť blízká osoba dítěte, která by takové oprávnění mohla vykonávat.