Autor ve svém článku uvedl příklad, kdy média svým zavádějícím výkladem novely zákona o přestupcích vyvolala hysterii mezi občany a obcemi. V uvedeném případě následně poskytl výklad novely Ústavní soud, a to ještě v legisvakační lhůtě nově přijatého zákona, čímž situaci pravděpodobně do určité míry uklidnil. Co se ale děje v případech, kdy takový výklad poskytnut není? Jaké faktické dopady pak mají interpretace zákonů v médiích?

Doktrinální výklad právních vědců i praktiků je, jak je známo, inspirací i návodem k výkladu zákonů orgány aplikujícími právo. Patrně ale nelze předpokládat, že by s doktrínou byli dobře obeznámeni členové zastupitelstev a rad všech obcí, včetně těch menších. Je možné, že média pak pro takové obce zastávají podobou funkci jako doktrína? Je možné, že by obce důvěřivě aplikovaly právě takový výklad zákonů, který média poskytla? A mohou podobnou roli sehrát i média bulvární? Je pak možné, že prakticky jakákoliv média mají faktický dopad na podobu práva?

Ještě o něco kontroverznější je otázka, zda by mohly obce účelně využít existence určité výkladové cesty zákonů prezentované v médiích. Jestliže by právě takový výklad zákonů, který prezentují média, byl pro členy zastupitelstev nebo rad obcí z nějakého důvodu výhodnější, patrně by bylo jednodušší ho prosadit mezi obyvateli obce právě s odkazem na média. Snadněji by se pak také před obyvateli obce „vyvinili“ z existence nevhodné právní regulace.

Nakonec je otázkou, jestli může být takové vyvolání hysterie médii i prospěšné. Možná právě díky vyvolání diskuze obec zjistí, že určité zákony nebo jejich části nevykládá zcela správně a své postupy napraví. Popřípadě může mediální hysterie upozornit na mezery v zákoně a být katalyzátorem změny právní úpravy. Kromě toho má také velký potenciál vyvolat diskuzi o obecní normotvorbě a zájem občanů o tuto problematiku.