Autorka ve svém článku správně vymezuje formální a materiální prameny práva a představuje podnětnou úvahu o tom, co všechno materiálním pramenem práva je. Její hlavní tezí je, že materiálním pramenem práva mohou být jen ty „správné“ a legitimní důvody vzniku formálního pramene práva.

S touto tezí se neztotožňuji. Autorka uvádí jako příklad tohoto nelegitimního materiálního pramene práva demonstraci, která by žádala zavedení nepřímého diskriminačního kritéria. Materiální prameny definujeme tak, že jsou to důvody, proč je nějaký z (formálních) pramenů práva takový, jaký je. Společenské okolnosti, přírodní katastrofy, hospodářská situace - to všechno jsou jevy, které mohou ovlivnit tvorbu právních předpisů. Autorka uvádí, že i materiální pramen limituje zákonodárce. Domnívám se ale, že na situaci bychom se měli dívat přesně opačně.

To, z jakých důvodů zákonodárce přijímal danou právní úpravu, pro nás může být irelevantní. Jestliže zákonodárce přijme právní úpravu, která je neefektivní, diskriminační či neústavní, stále se jedná o platnou právní úpravu - a to až do doby, než je tato procesně legitimním způsobem (např. Ústavním soudem) zrušena. Určitě máme mnoho zákonů přijatých z důvodů, které nebyly legitimní a správné. To ale nic nemění na tom, že to jsou skutečné důvody vzniku právních předpisů. Právní předpis zde zkrátka je - a pokud se bavíme o tom, proč zde je, pak odpovědí jsou i tyto nelegitimní důvody. Autorka tak uvádí, že materiálním pramenem práva je jenom určitá výseč důvodů - jen ty důvody, které jsou v souladu s vyššími právními normami, právními principy, apod. 

Budeme v takovém případě říkat, že zde není žádný důvod (rozuměj materiální pramen práva), proč byla přijata? Samozřejmě, že zde je - ať už je hloupý, nesmyslný, neefektivní, neracionální - zákonodárce měl důvod, proč chtěl tuto právní úpravu přijmout. Rád bych doplnil, že Ústavní soud vyslovil, že ne každá právní úprava, která není rozumná a efektivní, je nutně protiústavní. Vyvinul k tomuto posuzování dokonce i tzv. test racionality. Musím ovšem zdůraznit, že tento test se uplatní pro posuzování následků právní úpravy, nikoliv důvodů přijetí, kterými se zaobírá autorka. Přijetí právní úpravy z hloupých důvodů ještě neznamená, že tato právní úprava v důsledku nebude v souladu s Ústavou a ústavními principy. Třeba bude nakonec ještě efektivnější, než dobře vyargumentovaná a na legitimních důvodech vystavěná právní úprava.

Mým závěrem tedy je, že my právníci bychom se měli zabývat formálními prameny práva. Měli bychom se dívat, jestli důsledky právní úpravy jsou v souladu s Ústavou a právními principy či zda důsledky této právní úpravy způsobují protiústavnost. Myslím si totiž, že ve své podstatě mnoho zákonů bylo přijato z důvodů, které se nám nemusí zdát legitimní. Moje odpověď na článek autorky je - ano, zrušme zákon, který je diskriminační. Ale rušme jej proto, že diskriminuje. Ne proto, že zákonodárce chtěl diskriminovat.