Zákonem č. 222/2017 Sb. byla provedena novela zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR (dále jen "zákon") s účinností od 15.8.2017. Tato mnohokrát kritizovaná novela zavedla mimo jiné též procesní ustanovení o povinnosti krajského soudu a Nejvyššího správního soudu zastavit řízení o žalobě proti zajištění cizince (respektive řízení o kasační stížnosti) za účelem jeho správního vyhoštění v případě, kdy v mezidobí došlo k propuštění cizince ze zajištění (§ 172 odst. 6 zákona). Domnívám se, že tato procesní úprava je velmi problematická, neboť v důsledku její aplikace budou zastavována soudní řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zajištění cizince v případech, kdy dojde k propuštění cizince ze zajištění před vydáním meritorního rozhodnutí soudu.

Vzhledem k absentující důvodové zprávě k tomuto ustanovení se lze jen domnívat, z jakého důvodu byl tento poslanecký návrh přijat. Nová procesní úprava odporuje systematice zákona a samotnému smyslu soudního přezkumu správního rozhodnutí o zajištění cizince. Nejenže se oslabuje možnost soudní kontroly nad omezováním osobní svobody cizince, ale případně nezákonně zajištěný cizinec též přichází o možnost získat soudní rozhodnutí, které by autoritativně určilo nezákonnost jeho zajištění, což může být zásadní například z hlediska prokázání nároku na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup.

Vzhledem k časovému odstupu od sepsání článku do jeho zveřejnění musím doplnit judikatorní vývoj, neboť Nejvyšší správní soud se v mezidobí již k této otázce ve své rozhodovací činnosti vyjádřil. Pokud jde o zastavení řízení o žalobě před krajským soudem, dospěl NSS v rozsudku ze dne 29.11.2017, č.j. 6 Azs 320/2017–20 k závěru, že toto ustanovení je neaplikovatelné pro zjevný rozpor s právem Evropské unie.

Otázka souladu zastavení řízení o kasační stížnosti před NSS s unijním právem a s ústavním pořádkem je zatím otevřená, když desátý senát NSS podal dne 23.11.2017 předběžnou otázku k SDEU a novelizovaná úprava byla též napadena u Ústavního soudu skupinou senátorů. Rozhodování NSS v této otázce však zatím není jednotné, když napříkad šestý a sedmý senát pochybnosti desátého senátu, ani skupiny senátorů nesdílejí, a prozatím § 172 odst. 6 zákona aplikují.