Evropské země čelí největší uprchlické krizi od druhé světové války. Aniž bych se chtěla zabývat tím, zda Evropská unie nepochybila při vytváření evropské migrační politiky a zda bylo vůbec předvídatelné a v silách Evropské unie se současnému stavu vyhnout, ve společnosti panuje názor, aby tito lidé, prchající ze zemí jako je Sýrie, Írán, Írák, Somálsko, byli vráceni do zemí svého původu.

Otázka zákazu navrácení uprchlíků do země, ve kterých hrozí reálné nebezpečí, že budou porušovány jejich základní práva, je předmětem úpravy mezinárodního, evropského a vnitrostátního práva. Navzdory bohaté, ať už cizojazyčné, či národní literatuře k tomuto tématu a neustále se dynamicky vyvíjející judikatuře např. Evropského soudu pro lidská práva, je povědomí o uprchlickém tématu na nízké úrovni. Pakliže je pak ve společnosti šířen názor bez znalosti v předchozí větě uvedeného, v případě občanů bez právního vzdělání je to pochopitelné, ale flagrantní neznalost problematiky non-refoulement u veřejně se vyjadřujících osobností, politiků, je zarážející. Nelze ignorovat normy existující v jakékoliv podobě jen kvůli jejich neznalosti a přispívat tak k všeobecné panice namísto argumentačně podpořeného racionální řešení.

Jak přispět ke vzdělanosti českého národa v oblasti uprchlictví? Primárně nacházím řešení u právnických fakult, které by měly vystoupit ze stanoveného systému učiva a více by měly zohledňovat aktuální společenské dění mající základ a řešení v právu a to šířit a předávat budoucím generacím. Nejen ve vztahu k vlastním studentům, neboť výuce uprchlického a azylového práva se právnické fakulty věnují velice okrajově. Ale jsou to hlavně obyčejní lidé, kteří by rádi o této problematice věděli více, ale nemají buď k těmto informacím přístup či jsou pro ně dostupné zdroje informací nesrozumitelné. Tato skupina lidí je pak snáze ovlivnitelná a může začít přispívat k obecně pesimistickému názorovému proudu ve společnosti. Existuje celá řada různých forem, prostřednictvím kterých by bylo realizovatelné předávat uprchlickou problematiku laikům, např. formou Street Law, přednášek, školení, besed, diskuzí či webovými portály veřejnosti přístupnými. Právnické fakulty by si měly uvědomit tuto svoji roli ve společnosti, svoji úlohu a iniciativně začít šířit právní povědomí v oblasti, která nyní společnost trápí nejvíce.