V souvislosti s rekodifikací soukromého práva došlo v rámci úpravy zatímních listů k vypuštění výslovného požadavku na vydání zatímního listu nahrazujícího všechny akcionářem upsané a nesplacené akcie jednoho druhu. V praxi tak může vzniknout otázka, zda ZOK umožňuje, aby akciová společnost vydala témuž akcionáři více zatímních listů vztahujících se k jednomu druhu akcií.
Někteří autoři zastávají názor, že i přes změnu právní úpravy se i nadále uplatní pravidlo, že každý akcionář může vlastnit pouze jeden zatímní list nahrazující všechny jím upsané a nesplacené akcie stejného druhu.[1] Není však zřejmé, o co se výše uvedené závěry opírají, neboť dle mého názoru ze zákona nic takového nevyplývá.
ZOK sice v § 285 vyžaduje, aby byl na zatímním listu uveden počet akcií, které nahrazuje a jejich druh, nicméně mám za to, že tato povinnost nebrání vydání více zatímních listů vztahujících se ke stejnému druhu akcií. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 338/2004, 29 Odo 491/2004, v němž soud vydání více zatímních listů vztahujících se ke stejnému druhu akcií témuž akcionáři připustil, a to i přes výslovné znění § 176 ObchZ. Soud zde upozornil na to, že před novelou č. 142/1996 Sb., kterou bylo do ObchZ pravidlo o jednom zatímním listu zavedeno, praxe vycházela z toho, že lze vydat zatímní list na každou akcii zvlášť. Bylo-li vydání více zatímních listů možné i přes výslovné znění § 176 ObchZ, tím spíše by měla být tato možnost připuštěna za situace, kdy požadavek jednoho zatímního listu není v ZOK přímo zakotven.
Vzhledem k tomu a ke skutečnosti, že soukromé právo je založeno na principech autonomie vůle a vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno, mám za to, že dle platné právní úpravy je vydání více zatímních listů nahrazujících akcie téhož druhu plně v souladu se zákonem. Opačný závěr by ostatně vedl k tomu, že před úplným splacením akcií, by akcionář mohl převést výlučně všechny jím upsané a nesplacené akcie, nikoli však jen jejich část. Takové omezení není opodstatněné a v praxi by mohlo způsobovat problémy.
[1] Srov. např. ČERNÁ, Stanislava, ŠTENGLOVÁ, Ivana, PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 390 či VYBÍRAL, Petr In LASÁK, Jan, POKORNÁ, Jarmila, ČÁP, Zdeněk, DOLEŽIL, Tomáš a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1443.