V duchu stávající legislativy, která uvádí, že je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.

Zde se zamýšlím nad tím, proč za zákonnost provedení tohoto úkonu v přípravném řízení neodpovídá dozorující státní zástupce? Když tedy v současné legislativě odpovídá za zákonnost provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu soudce, který může do průběhu provedení tohoto úkonu zasahovat, proč soudci činnému v přípravném řízení trestním automaticky nepřísluší i přezkum závěru státního zástupce, že úkon je neodkladný nebo neopakovatelný?

Domnívám se, že dozorující státní zástupce má o stavu trestní věci v přípravném řízení větší přehled než soudce činný v přípravném trestním řízení, proto se pozastavuji nad tím, proč je třeba odpovědnosti soudce za zákonnost provedení takového úkonu. Jak již sám název institutu vypovídá, jedná se o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, nemůže tak v případě prodlení soudce se svou účastí u takového úkonu dojít následně k jeho zmaření? Nemůže rovněž dojít i k porušení zásady rychlosti trestního řízení?