Evropská Unie, prohlubování její integrace a unifikace, vyvolává v poslední době silné emoce. Mnozí občané EU jsou proti další unifikaci, proti EU samotné. To se projevuje v úspěchu některých „netradičních“ politických stran a politiků. Jedním z argumentů, který je dnes již notorietou, je bezpečí. EU není schopná zajistit bezpečí, není schopná ochránit nás před teroristy, Islámským státem, či uprchlíky. Na základě těchto argumentů pak někteří dospívají k závěru, že integrace již bylo dost, tuto myšlenku je nutno opustit a vrátit se ke konceptu samostatného národního státu.

V nedávné době Emanuel Macron znovuotevřel téma společné armády EU. Takový krok by jistě znamenal prohloubení integrace EU. Jsem přesvědčen, že po právní stránce je takový krok přípustný.[1] Vytvoření takové bezpečnostní složky by zcela jistě poskytlo (mělo za cíl poskytnout) bezpečí. To bezpečí, po kterém mnozí volají a jehož nedostatek je argumentem pro zdržení se další integrace a opuštění EU. Stejně tak další prohlubování integrace, které by způsobilo, že vnější hranice EU budou skutečně chápány jako společné hranice nás všech, na kterých (rozuměj na jejichž ochraně) záleží nám všem stejně. Oním paradoxem je tedy skutečnost, že hlubší integrace EU má potenciál odpovědět na argument pro opuštění EU.

[1] K tomu viz např. moje práce publikovaná v European Studies – The Review of European Law, Economics and Politics a dostupná na <http://caes.upol.cz/wp-content/uploads/2017/06/European-studies-volume-3-2016-FINAL-pdf.-e-book.pdf>