Nedávno jsem zaslechl upozornění týkající se činění úkonů v rámci některých, zejména sporných, občanskoprávních řízení. V souvislosti s tímto jsem se zamýšlel nad § 41a odst. 4 o.s.ř., který stanovuje, že: „úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.“ V souvislosti se shora vedeným je otazné, zda se toto ustanovení o.s.ř. nestalo s ohledem na nové technologie částečně obsoletním, a zda se již nejedná o ustanovení nepotřebné.
Pokud úkon vůči soudu nečiníme prostřednictvím pošty nebo jiného obdobného doručovatele, tak je odvolatelnost daného úkonu takřka nemožná. V případě že žalobce například zašle datovou zprávou přípis soudu, ve kterém částečně bere zpět žalobu, nemám již po kliknutí na tlačítko odeslat možnost daný úkon odvolat a zvrátit tak jeho důsledky.
Dle mého názoru je problém v tom, že předmětné ustanovení absolutně nepočítá s technologiemi, které máme dnes k dispozici. Je tedy otázkou, zda by toto ustanovení nemělo být novelizováno, nebo případně zrušeno. Další otázkou je, jestli předestřený problém nelze odstranit pouze na základě výkladu.
Lze se domnívat, že zákonodárce tímto ustanovením sledoval zejména ochranu účastníků řízení, kterým dal možnost svůj chybný úkon ještě odvolat. Mohlo by být tedy namítnuto, že většina obyčejných lidí činí úkony prostřednictvím pošty, a tudíž v jejich případě zde ještě je možnost daný úkon odvolat, což znamená, že se nejedná o nepotřebnou a obsoletní normu. Jenže jaký byl úmysl zákonodárce? Proč je toto ustanovení součástí občanského soudního řádu? Pokud má odst. 4 ustanovení § 41a dávat stranám sporu možnost zvrátit účinky procesních úkonů, proč by tomu takto mělo být pouze v případě úkonů zaslaných prostřednictvím pošty či jiného doručovatele? V tomto ohledu nelze opomenout skutečnost, že pokud účastník řízení učiní úkon v rámci ústního jednání, tak takovýto úkon taktéž nelze z logiky věci odvolat.
Závěrem lze pouze uvést úsměvnou, a z mého pohledu nepochopitelnou argumentaci Nejvyššího soudu, který v jednom svém rozhodnutí přišel s tím, že pokud například účastník doručí osobně na podatelnu soudu zpětvzetí žaloby, a následně o několik hodin později i odvolání tohoto úkonu (prostřednictvím poštovního doručovatele), je takovéto odvolání neúčinné, avšak v případě doručování poštou je zapotřebí užití „extenzivnějšího“ výkladu a přijmout stejný den doručení obou písemností jako dostačující.[1]
[1] Usnesení Nejvyššího soudu 0 Cdo 4822/2007, [SR 2/2011 s. 53]