Pojmem smart kontrakt je označována smlouva založená na algoritmu vykonávajícím její obsah. V souvislosti s rozvojem debaty nad smart kontrakty se začíná objevovat otázka, zda jde vůbec o smlouvu, když má být obsah takové smlouvy vykonán algoritmem, nikoliv samotnými stranami.

Chceme-li získat odpověď na výše položenou otázku, musíme vyjít z § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který říká, že smlouva je projev vůle stran zřídit mezi sebou závazek a následně se řídit obsahem takové smlouvy. Rozebereme-li toto ustanovení na typickém příkladu smart kontraktu (nápojový automat), dojdeme k následujícímu:

Strana vlastnící automat projevuje vůli zřídit závazek a řídit se obsahem smlouvy, když takový stroj někam umístí, zprovozní jej a umožní jeho používání jiným osobám. Osoba, která si v takovém automatu chce koupit nápoj, projevuje vůli zřídit závazek a řídit se obsahem smlouvy tím, že do automatu vhodí peníze/zaplatí kartou a vybere si nápoj. Potud smart kontrakt odpovídá pojetí smlouvy podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku. Problém by však mohl nastat při výkonu obsahu smlouvy. Strany sice na počátku projevily vůli řídit se obsahem smlouvy, avšak obsah  je nyní vykonán bez jejich vůle. Vykoná jej algoritmus. Je tedy třeba klást si otázku, zda je vůle stran nezbytná nejen při uzavírání smlouvy a chtění řídit se jejím obsahem, ale i při výkonu takového obsahu.

Přijali-li bychom závěr, že k tomu, aby šlo o smlouvu, musí vůle smluvních stran pokrývat nejen zřízení závazku a chtění řídit se obsahem smlouvy, ale i výkon obsahu smlouvy, popírali bychom tím zásadu pacta sunt servanda. Dostali bychom se totiž do situace, kdy bychom stranám umožňovali uzavírat smlouvy, ale pak neplnit jejich obsah. Obsah smlouvy by tak nebylo možné nijak vymoci.

Odpověď na otázku, zda je smart kontrakt skutečně smlouvou, tak musí být nevyhnutelně kladná. Vůle řídit se obsahem smlouvy po jejím uzavření a obsah vykonat není rozhodná pro určení, zda o smlouvu jde, či nikoliv, neboť v českém prostředí se uplatňuje zásada pacta sunt servanda, což zároveň odpovídá tomu, že podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku se smlouvou zřizuje závazek obsahující právo věřitele na plnění a povinnost dlužníka plnit.