Hromadná žaloba, nebo také skupinová žaloba, umožnuje neurčité skupině osob, s nárokem vyplývajícím z obdobné právní situace, vést jedno soudní řízení, proti totožnému žalovanému. Vychází z amerického práva a v evropském právním prostředí se začala objevovat počátkem šedesátých let, její aplikace je ale napříč státy rozlišná a neexistuje jednotný model jejího zavedení. V českém právním prostředí hromadnou žalobu jako takovou ovšem nenajdeme, v občanském soudním řádu najdeme její náznaky, ty jsou ale zcela nedostatečné a jsou značně ve prospěch žalovaného.

Dle mého názoru je zavedení tohoto institutu nutností, tento názor také zastává Ústavní soud, který ve svém červnovém nálezu také shledává nutnost zavedení hromadné žaloby. Šlo o případ zrušení změny územního plánu v Brně, který má účinky pro stovky tisíc brněnských obyvatel. Právě v těchto případech vidím stejně jako Ústavní soud největší nedostatek hromadné žaloby. V tomto, či jiném obdobném sporu, je totiž dle současné právní úpravy jediná možnost individuální žaloba, což v případech, kdy máme tisíce poškozených, vyvolává několik problémů. Jedním z nich je zahlcení soudů, které se budou muset vypořádat s každým jednotlivým nárokem zvlášť a také pro každý případ provést nové dokazování. Soudy mohou být ale často odlišné, a to například vzhledem k různé místní příslušnosti, a mít i odlišné názory.

Na tomto místě je nasnadě si položit otázku, zdali absence institutu hromadné žaloby nebrání možnosti domoci se spravedlnosti. Zastávám názor, že ano, a to především díky povinnosti prokázání skutkového stavu ke každému individuálnímu sporu, kdy jednotlivé důkazní prostředky, jako je například znalecký posudek, mohou svými vysokými náklady znemožnit prokázaní skutkového stavu, tudíž domoci se nároku. Další povinností jsou samozřejmě i soudní poplatky, které samy o sobě také mohou odradit od podání žaloby. Navíc tyto jednotlivé nároky nepředstavují samy o sobě velkou hrozbu žalobci, tudíž možnosti domoci se mimosoudního vyrovnání je zde malá, ale pokud se tyto nároky spojí a vytvoří jeden velký nárok, tak jak je to myšleno u hromadné žaloby, tak se žalobcům naskytne mnohem více možností, jak vymoci svůj nárok.

Jak jsem zmínil výše, považuji zavedení hromadné žaloby jako nutnost a je jen otázkou, proč k němu zákonodárce stále nepřikročil. Může být tímto důvodem ovlivnění ze strany větších firem, které jsou při současné situaci zvýhodněné, nebo je tímto důvodem značná složitost institutu?