A je to tady, za málo peněz, hodně muziky! Populismus v České republice znovu zvítězil a dnem 1. 4. 2017 nabývá účinnosti vyhláška ministerstva spravedlnosti snižující odměnu soudního exekutora z 3.000,00 Kč na 2.000,00 Kč, ačkoliv k tomu odpovídající změně exekučního řádu nedošlo.
Ano, snižme odměnu soudního exekutora, ovšem za současného systémového upravení procesu vymáhání, tak aby nedošlo k likvidaci soudních exekutorů a tím i vymahatelnosti práva. Je zcela evidentní, že soudní exekutoři kryjí vzniklé náklady u tzv. nevymahatelných exekucí, uhrazenými náklady v rámci úspěšně vymožených exekucí, což jim umožňuje odměna odvislá od výše vymožené pohledávky oprávněného. Ovšem náklady uhrazené v jedné exekuci, by měly pokrýt výhradně náklady této exekuce. Problémovou oblastí se tak stávají od počátku nevymahatelné exekuce, u kterých soudnímu exekutorovi vznikají náklady, které mu nebudou uhrazeny, jelikož po oprávněném je nesmí v 99,9% případů požadovat a po povinném? Ten nemá majetek na uspokojení pohledávky oprávněného, natož na náklady exekuce.
A proto připusťme v těchto případech financování soudních exekutorů ze státního rozpočtu. Stanovme jasná kritéria, která musí být splněna, aby byly skutečně vynaložené náklady včetně minimální odměny soudního exekutora za odvedenou práci uhrazeny státem. Soudní exekutor musí vždy, jakmile mu dojde exekuční návrh, podstoupit toto „podnikatelské riziko“ bez možnosti jeho odmítnutí. Jelikož k vyhodnocení exekuce jako nevymahatelné dospěje nejdříve po půl roce vedení exekuce, poté co provede lustrace postižitelného majetku povinného, zatímco již vynaložil nezanedbatelné náklady.
Např. vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, umožňuje hrazení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce státem v případech, kdy majetková podstata nepostačuje k jejich úhradě. Existuje nějaký podstatný rozdíl v činnosti soudního exekutora a insolvenčního správce? Cílem obou je přeci co nejvíce uspokojit věřitele dlužníka. A v zájmu státu je, pokud se nemýlím, aby se dluhy plnily a existovala důvěra v právo.